Mnoho potencionálních nežádoucích návštěvníků odradí už jen samotná přítomnost zařízení, která by mohla vést k jejich rychlému odhalení.

Ačkoliv se nejedná o veřejné prostranství, je nezbytné, aby o instalaci kamerového systému byli všichni prokazatelně informování, a to nejen trvale žijící osoby, ale i jejich návštěvy, protože monitorování může významně zasáhnout do jejich soukromí a poskytovat informace o jejich osobním životě. Skrytá instalace je absolutně nepřípustná.

Ochrana osobních údajů

Veškeré informace potřebné ke zřízení a provozování kamerového systému z hlediska ochrany osobních údajů všech vlastníků bytových jednotek lze najít na stránkách příslušného úřadu www.uoou.cz. Po prostudování všech pokynů je ale jasné, že se nejedná o jednoduchou záležitost.

V zásadě je nutné dodržovat následující zásady:

1. Se záměrem instalace kamerového systému musí být předem seznámeni všichni vlastníci bytových jednotek.
2. Střežený prostor musí být viditelně označen na všech přístupových místech nápisem „Objekt je monitorován bezpečnostním kamerovým systémem“ a jeho režim musí odpovídat zákonům na ochranu osobních údajů.
3. Jestliže je při monitorování ukládán videozáznam pro další zpracování, je majitel povinen kamerový systém přihlásit na Úřadě pro ochranu osobních údajů. V případě porušení zákona hrozí velmi vysoké pokuty až do výše 10 milionů korun.

1. V případě umístění kamer do společných prostor - například do sklepů, kočárkáren, sušáren apod., je potřeba souhlas nadpoloviční většiny dotčených obyvatel.
2. Pokud se jedná o monitorování hlavních a vedlejších vchodů, výtahů, garáží nebo třeba chodeb vedoucích k jednotlivým bytům, je nutný souhlas všech dotčených obyvatel daného domu.

S plánovaným provozováním systému je nutné včas seznámit všechny obyvatele domu. Forma není přesně stanovená, lze tak učinit prostřednictvím schůze SJV a následným vyvěšením zápisu, rozesláním informačního dopisu apod. Správci kamerového systému je okruh dotčených osob přesně znám, proto musí tyto osoby bezpodmínečně informovat ještě před započetím přípravných prací.

Další povinnost se týká zajištění souhlasu vlastníků s plánovaným záměrem. Potřebné množství podpisů se liší v závislosti na typu monitorovaného prostoru, který lze v zásadě rozdělit do dvou skupin. Jednak jsou to prostory, v nichž je ochrana soukromí téměř zanedbatelná, například sledování sklepních a půdních prostor. Druhým typem jsou však prostory, jejichž sledování vypovídá již o soukromém životě obyvatel domu (typickým příkladem může být prostor u vstupních dveří). Z monitorování pak lze jednoduchým způsobem vyčíst, kdy a s kým přicházejí, v jakém jsou stavu, kdy odcházejí, s kým se stýkají.

Nesmíte ale zapomenout ani na ty, kteří dům navštěvují nepravidelně, například příbuzní, nebo jiné návštěvy v domě žijících obyvatel. I oni musí být o této skutečnosti informováni, proto se monitorovaný prostor viditelně označuje na všech vstupních místech informační tabulkou. Ta by měla obsahovat informaci o tom, že prostor je monitorován kamerovým systémem, a zpravidla i kontaktní údaje na správce, resp. kontaktní osobu, která v případě potřeby poskytne informace o rozsahu zpracování včetně dalších údajů o systému.

Provozování kamerového systému je považováno za zpracování osobních údajů tehdy, pokud je (kromě monitorování) o dění pořizován i obrazový nebo zvukový záznam, ze kterého lze jednoznačně identifikovat konkrétní osoby.

Fyzická osoba je identifikovatelná, pokud ze snímku, na němž je zachycena, jsou patrné její charakteristické rozpoznávací znaky, zejména obličej.

Samotné kamerové sledování fyzických osob není zpracováním osobních údajů podle zákona č. 101/2000 Sb., protože nesplňuje podmínky pro zpracování údajů ve smyslu § 4 písm. e) zákona č. 101/2000 Sb. To však nevylučuje aplikaci jiných právních předpisů, zejména ustanovení občanského zákoníku upravujícího podmínky ochrany osobnosti.

Kamerový systém, který zpracovává a uchovává informace, je nutné přihlásit na Úřadě pro ochranu osobních údajů a zároveň prokázat, že je nejvhodnějším řešením udaného důvodu instalace (např. zvýšeného množství krádeží apod.). Mezi nejčastější nedostatky při přihlašování patří nesprávné posouzení poměru mezi hodnotami, které mají být kamerovým systémem chráněny, a hodnotami, do kterých systém naopak zasahuje. Dalším velkým prohřeškem bývá nedostatečné využití alternativních prostředků, které mohou dosáhnout účelu ochrany mnohem efektivněji i bez zasahování do soukromí obyvatel. Z toho plyne, že kamerový systém je možné využívat pouze tehdy, pokud již všechny méně invazivní prostředky byly vyčerpány, selhaly, nebo je jisté, že by nedokázaly upokojivě odstranit příčiny problému.

Z čeho se kamerový systém skládá?

Každý kamerový systém tvoří 3 základní části. První a nejdůležitější je jeho vstupní zařízení, tedy kamera. Jejím úkolem je snímat monitorovaný prostor a převádět ho na elektrický signál. Za druhou část je považována přenosová cesta, po které se elektrický signál z kamery přenáší k dalšímu zpracování. Třetí část systému pak tvoří samotné zařízení pro zpracování a vyhodnocení obrazové informace. Podle způsobu přenosu dělíme kamerové systémy na analogové, digitální, nebo jejich kombinaci, tzv. hybridní kamerové systémy.

Analogové systémy

Jedná se o stále nejvíce využívaný způsob řešení, při kterém je signál přenášen v analogové podobě prostřednictvím koaxiálního kabelu. Platí, že jeden kabel dokáže přenášet obraz pouze z jedné kamery, ke které navíc musí být přivedeno samostatné napájení. Analogový systém tedy představuje jakýsi uzavřený kruh (používající televizní normu PAL), nezávislý na jiných sítích a aplikacích bez možnosti vzdáleného přístupu.

Záznam obrazu se ukládá zpravidla na videokazety, u kterých časem dochází ke zhoršení kvality záznamu. V současné době většina analogových systémů proto využívá k ukládání videosignálu digitální záznamová zařízení.

Mezi výhody analogových kamerových systémů patří především jejich nízká cena a široká nabídka kamer, ze které si každý vybere přesně podle svých představ. Kamery mají díky kvalitním objektivům výborné parametry z hlediska použití v různých světelných a klimatických podmínkách, ale z důvodu nízké rozlišovací schopnosti nedokáží tuto kvalitu přenést k dalšímu zpracovávání obrazu. Mezi další nevýhody patří omezená maximální délku koaxiálního kabelu, která by měla být do 100 metrů. Při větší délce se signál z kamery viditelně zhoršuje, což se projeví zejména na kvalitě obrazu. Mezi důležité informace patří i to, že v případě uložení koaxiálního kabelu v blízkosti elektroinstalace může docházet k rušení převáděného obrazu.

Digitální systémy

Tyto systémy jsou založeny na digitalizaci videosnímku a následném přenosu digitalizovaného videosignálu až k úložnému zařízení, na které je v digitalizované podobě uložen. V digitálním kamerovém systému se používají tzv. síťové kamery (IP kamery), které vycházejí z principu analogových kamer, ale s tím rozdílem, že jsou navíc vybaveny mechanismy pro přenos a zpracování v digitální formě.

Mezi výhody digitálních systému se řadí:

• Vysoké rozlišení obrazu, které není limitováno žádnou normou (PAL) a neustále se zvyšuje. Získáte tedy kvalitnější obraz s více detaily.
• Digitální zpracování obrazu v celém přenosovém řetězci od samého počátku zajišťuje vysokou kvalitu obrazu bez ohledu na rozsah systému.
• Kvalitnější snímková frekvence (často však bývá za snímkovou frekvenci udávána frekvence na digitalizačním čipu, a nikoliv výsledná reálná snímková frekvence - tedy kolik snímků za vteřinu bude zobrazeno a uloženo).
• Bezpečný přenos dat s možností šifrování a zaheslování (https).
• Levná a flexibilní infrastruktura, kterou lze připojit ke stávající počítačové síti.
• Možnost napájení kamery a dalších komponent po síti Ethernet. Zřizovateli tak šetří značné náklady na instalaci samostatného napájení a usnadňuje zálohování systému v případě výpadku napájení.
• Technologická inteligence umístěná přímo v kameře, která snižuje nároky na záznamové zařízení (IP kamery disponují například funkcí detekce pohybu, která spouští záznamové zařízení pouze tehdy, je-li zaznamenán nějaký pohyb apod.).
• Možnost vzdáleného přístupu a vzdáleného ovládání (např. natočení kamery, zoom). Pokud znáte IP adresu požadované kamery, stačí ji napsat do adresního řádku internetového prohlížeče v kterémkoliv počítači s připojením na internet bez ohledu na to, kde se právě nacházíte.
• Velkou výhodou oproti analogovým systémům je i integrace zvuku.

Paradoxně mnoho nevýhod plyne ze samotných výhod systému. Například výhoda vysokého rozlišení má za následek vysoké požadavky na paměťový prostor apod. Pomineme-li to, že digitální systémy jsou mnohonásobně dražší, pak mezi nevýhody zcela jistě patří i omezená přizpůsobivost IP kamer s ohledem na světelné a klimatické podmínky.

Hybridní systémy

Z výše uvedených důvodů se začaly rozmáhat hybridní systémy, tedy kombinace analogových a digitálních systémů. Tomuto trendu se velmi rychle přizpůsobili i výrobci, takže v současné době na trhu najdeme i kombinace analogových a digitálních kamer v jednom zařízení.

Podle čeho zvolit ten správný systém?

Nejdůležitějšími kritériem je požadovaná kvalita záznamu a finanční prostředky, které máte k dispozici. Obecně platí, že analogové systémy jsou cenově mnohem výhodnější, ovšem jednoznačně na úkor kvality. Při správném výběru kamery, objektivu a směru snímání s nimi ale lze vystačit.

Pokud si však můžete dovolit alespoň jednoduché digitální zařízení, určitě tak učiňte. Odmění se Vám v mnoha směrech. Kromě nesporně vyšší kvality umožňuje například komfortnější práci s daty, ať už se jedná o vyhledávání, nebo třídění, nabízí nespočet funkcí (například vzdálený přístup nebo zasílání výstrah na mobil či email), snazší rozšíření systémů a mnoho dalšího.

Zdroj: http://www.byt-nemovitost.cz/kamerove-systemy-uniqueidgOkE4NvrWuMF1Z1s5yTC1VZnPkNGIfr0MEOJR2Z3Dzs/